Louisiana Catahoula/Australian Cattle Dog

Australáci u moře aneb jak se Buzz učil plavat

Acd at the seaside or How Buzz was learning swimming 

Summary: We go each summer to Croatia with our acd. This time we took both of them with us. However, it was for the first time for Buzz, who was not experienced with salty water, neither for drinking and for swimming, too. He was very unhappy from it, but we put a fair effort to teach him swimming.

 Každý rok se snažíme strávit alespoň týden u moře v Chorvatsku. Obvykle jezdíme poslední červnový nebo první červencový týden, protože to ještě není úplně sezóna a je to asi jednodušší, když chce člověk vzít i svého psa. Také hodně záleží na místě, kam jedete, protože pláže plné lidí (ne všichni jsou totiž kupodivu milovníky zvířat) asi nejsou to nejvhodnější místo, kam si s sebou psa vzít. My jezdíme do Ražanace (Pag) nebo do Baško polje (nedaleko Makarske). To první místo jsme zvolili i letos, protože tentokrát jeli oba naši acd, na rozdíl od předchozích let, kdy si užívala jen Seven. Ta si to opravdu vždycky užívá a jsou na ní patrné i pokroky v plavání, které udělala od své první návštěvy ve věku deseti měsíců. Letos tedy jel i Buzz, který žádné předchozí zkušenosti neměl (alespoň pokud je nám známo), a tak bylo zajímavé sledovat rozdílný přístup obou psů k radovánkám, které takový výlet obnáší.

Cestování autem na větší vzdálenosti není pro naše psy žádnou novinkou, takže ca 11 hod., které jsme strávili na cestě k vytouženému moři, převážně prospali ve svých varikenelech. Bylo to také pro celý další týden naposledy, co se dostatečně vyspali.  Pan domácí měl ze dvou psů, které jsme tentokrát do jeho campu na zahradě dotáhli, zpočátku trochu obavy, ale myslím, že o nich celou dobu našeho pobytu ani nevěděl, takže nám je nakonec zapomněl k naší velké radosti i naúčtovat.  Pro to, aby všechno proběhlo opravdu bez problémů (např. štěkání, honba místních koček a jiných psů atd.), jsme ostatně udělali různá opatření. To zahrnovalo dobrý výběr místa mimo hlavní pohyb ostatních návštěvníků, v campu pouze pohyb na vodítku a striktní venčení mimo zahradu. V noci spal Buzz ve svém varikenelu, umístěném venku, a Seven si užívala uvnitř v autě, kde se válela se svými páníčky. Je potvora mnohem hlučnější a víc hlídá, takže bylo bezpečnější ji mít v noci v dosahu, aby zbytečně nerušila sousedy. Jednu noc jsme je museli vzít dovnitř oba, protože byla bouřka, vítr a hlavně silný liják, před kterým Buzze nemohl varikenel uchránit. Oba se chovali vzorně a tak šli do svého až k ránu, protože jim bylo v autě už moc teplo. Na sousedy jsme také měli štěstí. Asi polovinu osazenstva tvořili Češi, s nimiž jsme se tu již sešli v předešlých letech, část jich měla doma také psy, a tak měli dost pochopení. A naši acd se kupodivu chovali opravdu slušně, Seven štěkala málo a jen, když někdo přišel nečekaně až k autu. Nejspíš to bylo také proto, že byli večer, kdy jsme se po celodenním pobytu u moře vraceli do campu, opravdu unavení a byli rádi, že si mohou ve svém odpočinout. To je ostatně základní pravidlo, které je u aktivnějších jedinců třeba dodržet. „Hodná“ Seven je jen unavená Seven.  To se mi ale tak často nepodaří. S Buzzem je to v tomto směru jednodušší, ten svou energií vždy spíš šetří.

V Ražanaci je hodně kamenité a skalnaté pobřeží bez kousku stínu. „Městská“ pláž, ke které je z našeho campu ca 100 m, byla tentokrát opravdu obležená, a tak jsme volili (jako ostatně vždy) variantu náročnější,  která znamená ca 1,5 km pochod po kamenitém pobřeží. Odměnou nám je místo s úžasným vstupem do moře, kam za celý den zabloudí jen pár osamělých hledačů totálního soukromí. A tak tímto pochodem, s nákladem nezbytných lehátek, nepostradatelných slunečníků, dostatečných zásob pitné vody a ambrózie (rozuměj plechovek piva), opalovacích krémů a knížek na čtení, vyrážíme po několik následujících dnů za sluněním, plaváním a vůbec flákáním se u moře.

 Australáci se vyvenčí cestou a pak si to užívají každý po svém. Seven začala jako vždy první ochutnávkou slané vody a když se zase přesvědčila, že se to pít nedá, vracela se mezi aporty z moře napít pitné vody z misky, kterou jsme s sebou vždycky přinesli. Buzz začal opravdu nešťastně. Po pochodu se běžel radostně napít a ochladit do moře, ale nějak mu ušlo, že to není tak úplně správná voda. Navíc to i dost šplouchalo, a tak hledal brzy útočiště na břehu v bezpečí a stínu slunečníků a naší kamenné základny, kterou jsme tu zase vybudovali z volně ležících kamenů. Bohužel měl brzy zase žízeň a tak se běžel znovu napít, ale zase zvolil špatnou variantu. Ten koloběh mu vydržel celý první den a nezachránilo ho ani občasné pití sladké vody, ke kterému jsme ho nutili. Jogínský proplachovací efekt slané vody se samozřejmě časem dostavil a tak si ten první den Buzz opravdu „užil“ a propláchl si důkladně trávicí trakt. Přispěla k tomu i jeho beznadějná snaha snížit hladinu moře ve chvíli, kdy jsme se ho snažili přimět k plavání. Ukázalo se totiž, že to není jeho nejoblíbenější činnost, ba dokonce se tomu velmi vzpíral. Do vody jsem ho musela donést a pak jsme si ho posílali v dostatečné vzdálenosti od břehu, kam se neustále sápal.  K plavání používal zpočátku jen přední nohy a i když se v podstatě nikdy úplně netopil, jeho vytřeštěné oči svědčily o tom, že je dost ve stresu. Po první lekci jsem měla strach, že ho do vody už nedostanu a pokud bude pokračovat v pití slané vody, budeme mít asi problém.

Druhý den se Buzz už slané vody nenapil (tím potvrdil, že to má v hlavě v pořádku, ač jsem po tom prvním dnu o jeho inteligenci začala pochybovat) a tak nám spadl kámen ze srdce. Co se týče ochoty do moře vstoupit, to se omezilo jen na počáteční ochlazení a pak rychle do stínu a imitovat spánek nebo naprostou nemohoucnost. To na mně ovšem moc neplatilo, protože mé rozhodnutí, naučit ho tady plavat, bylo pevné. Poslední dny začal nakonec při plavání používat i zadní nohy, vodu nepil, jeho oči neměly ten šílený lesk a uplaval i rozumnou vzdálenost. Ale žádnou radost z toho neměl a ochota následovat paničku do moře se výrazně nezvýšila. To pro mne bylo trochu zklamání, ale myslím, že po těch několika lekcích pochopil, že se neutopí a že to ani jeho páníčkové nedopustí, takže to naše snažení nalespoň nějaký výsledek přineslo.

Seven je po třech návštěvách u moře starý mazák a do vody se za klacíkem nebo páníčkem vrhá zcela bez obav. A tak ji Buzz nechá aport z vody přinést a pak jí ho na břehu odebere vahou své osobnosti.

Oba naši acd opravdu hlídají, a tak je třeba být trochu ve střehu, když se po břehu nebo eventuálně z moře někdo blíží. A tak jsme se na břehu radši střídali, aby nám někoho neodlovili a nebo se nepustili do shánění ovcí, které se tu občas potulují po okolí. Ne každý je milovníkem psů a ne každý, kdo jde kolem, ví, jak se má v takové situaci zachovat, takže je třeba se takové situaci vyhnout.  Seven i Buzz obvykle jen oznámili, že se někdo blíží, a pak zůstali v klidu. Většinou to stačilo k tomu, aby kolemjdoucí přidali do kroku a zbytečně se v okolí nezdrželi. To nám zajistilo samotu téměř po celý týden. Jedinou výjimkou byl Chorvat, který se snažil dostat v neoprénu do vody a procházel příliš blízko našich věcí. Podivný oblek, brýle a harpuna vzbudily v obou psech podezření, a tak oba vyskočili a začali štěkat. Bohužel ten člověk byl zrovna příkladem toho, jak se zachovat přinejmenším nepřiměřeně ve chvíli, kdy se vlastně nic neděje. Oba naši psi byli totiž na krátkém vodítku a tím pádem pod kontrolou, takže naznačený útok harpunou, kterým ten člověk zareagoval, byl naprosto zbytečným vyhrocením situace. Ostatně následující výkřiky, že to je jeho moře apod., nám náladu moc nezvedly. No, blbce můžete potkat všude. Naštěstí to byla opravdu vyjímka.

Ten týden utekl v příjemném lenošení a opékání se na sluníčku jako voda. Někteří jsme si zaplavali jako nikde jinde doma a někteří se zase tradičně připálili na místech, která veřejnosti normálně neukazují. Cesta domů po neuvěřitelně rychle vybudované chorvatské dálnici pak proběhla bez větších problémů. Největší radost z návratu měl asi Buzz, který konečně zase ožil, protože nad ním přestal viset Damoklův meč plavání v moři. A oba psi se také mohli konečně pořádně vyspat.  A my se budeme těšit zase celý rok na další výpravu za mořem.