Louisiana Catahoula/Australian Cattle Dog

Šesté setkání majitelů a chovatelů leopardů z pohledu australského honáckého psa

The sixth gathering of catahoula owners and breeders from the acd point of view

Summary: We have organized the gathering namely for catahoulas, but our acd female, Bluespirit Seven of Nine, is the only dog, who took part in all of them. From the 4th gathering on another acd male has been present, A Gwyn Blue Balmoral Moravia. This time two more acds arrived, Bluespirit Binnowee Buzz (male) and Hannah Red Cidabro (female). All acd proved that they have versatile working abilities similarly to catahoulas. More about our gathering is on www.catahoula.info

Ačkoli tuto akci pořádáme s Ing. Gerhardem Steinem zejména pro catahouly, naše australačka, Bluespirit Seven of Nine, je dnes vedle Crawdad's Toleda jediný pes, který se zúčastnil všech šesti setkání. Pravda, na tom prvním jí byly asi 3 měsíce a byla to její vůbec první hromadná akce, a tak měla spíš status pozorovatele. Australáky jsme na naše setkání zvali vždy, ale  bohužel se žádný další majitel ani chovatel nezapojil. Chtěli jsme se o nich také něco dozvědět, protože Seven byla naše první a člověk ji neměl s kým porovnat.

Až na 4. setkání, loni v Brně, se k nám přidal další acd majitelky Soni Plocrové. Byl to A'Gwyn Blue Balmoral Moravia. Od té doby jsme s nimi absolvovali řadu akcí včetně coursingu a pasení.

Na tom posledním setkání bylo acd už celkem 5, z toho jedno štěně z chovatelské stanice Kazari. Dále přibyl náš druhý importovaný pes, Bluespirit Binnowee Buzz, a červená fenka Hannah Red Cidabro, majitelky Aničky Bystřické. Ačkoli to není úplně reprezentativní vzorek populace acd u nás, je to již dostatečné množství na to, aby si člověk udělal představu, co je pro toto plemeno vlastní a čím se liší třeba od leopardů.

Pokud člověk sám něco organizuje, nemůže svým vlastním psům věnovat tolik času a pozornosti. To se někdy projeví i na jejich výkonech. Z tohoto pohledu budou naši psi vždycky trochu v nevýhodě, protože v celkovém hodnocení jim pak řada disciplín chybí. Nicméně to nejzajímavější většinou stihneme.

Na setkáních zkoušíme různé druhy aktivit a testujeme přirozené vlohy našich psů. Ukazuje se, že acd jsou skoro stejně všestranní jako leopardi. Seven je použitelná i do zápřahu, tj. do koloběžky (tam jsme ovšem loni získaly čestné poslední místo, protože se  nám opravdu nezadařilo) a tentokrát zvládla i weight pulling s prázdným vozíkem, i když na závěrečnou soutěž to výkon nebyl. Od Buzze jsem očekávala, že ho jeho obrovská závislost na paničce donutí k tahu, ale nestalo se tak. Do koloběžky jsem ho zatím ani nezkoušela zapřáhnout. Myslím, že stále ještě není úplně v kondici a proto se mu do některých aktivit moc nechce. To mají nejspíš společné s Gwynem, který tahá (netahá) také dosti neochotně.

Seven za normálních okolností dobře hlídá, ale před figurantem s plynovou maskou, uskočila do křoví, ačkoli na posledním setkání ve Strašíně patřila v této disciplíně mezi nejlepší. Teď s ní ale trochu cloumala falešná březost, což se projevilo nečekanou obavou o svou vlastní bezpečnost. Proto i její výkon při noční avizaci patřil mezi ty průměrné. Gwyn normálně také moc nehlídá a to se projevilo na bodovém hodnocení obou disciplín. Naproti tomu Buzz byl mimořádně ostražitý a v obou případech byl rozhodnutý kousnout, když bude třeba. Náš zkušený figurant, Kuba Hertel, to však dobře věděl, a tak tuto příležitost Buzz nedostal.

Gwynovi se pravděpodobně na tomto setkání podařilo prolomit jeho nezájem o stopu, a tak myslím, že Soňa byla konečně spokojená s jeho výkonem. Seven má o stopu přirozený zájem, ale tentokrát jsme kromě první krátké nestihly vyzkoušet ty starší a delší.

Závody v coursingu běhají Seven i Gwyn, jako jediní acd s licencí, už celý loňský rok, takže tam nás žádné překvapení nečekalo. Oba si na trati u Brněnské přehrady dokonce utrhli stejný drápek, ale to jejich chuť běžet vůbec neovlivnilo. Hannah se nejdříve běžet moc nechtělo, ale nakonec se za střapcem pustila. U Buzze to bylo zbytečné snažení dokud byl na laně igelitový střapec. Vždycky běžel rovnou za paničkou a nic jiného ho nezajímalo. Ve chvíli, kdy jsme tam však uvázali králičí kožku, změnil se v šelmu, která stíhá kořist, a měla jsem dost práce mu kůži odebrat.

Australáci prokazují dobrou ovladatelnost a poslušnost, pokud se s nimi dobře pracuje. Gwyn v tom opravdu vyniká. Hannah prokazovala totéž, když byla sama se svou paničkou, ale jejím největším handicapem je opravdu velká bázlivost vůči lidem i ostatním psům. Potřebuje hodně času na aklimatizaci v novém prostředí a to myslím hodně ovlivňuje její výkon. Má však hodně trpělivou paničku, která ji podporuje, takže byly nakonec schopné většinu disciplín absolvovat s rozumným hodnocením. Buzz mě velmi mile překvapil, protože doma sabotoval různé povely nebo dělal, že jim nerozumí (když on přece umí hlavně anglicky). V Brně konečně začal dělat to, co jsem od něj chtěla, a dělal to nakonec tak dobře, že jsme skončili na 3. místě mezi leopardy v soutěži v obedience.

Bylo by dobře, kdyby mezi nás přišli ještě další australáci, protože to je opravdu jedinečná příležitost, jak poznat svého psa, jeho přirozené vlohy, jeho reakce a jak se naučit je společně zvládat a nebo využít. Na mne vždy čeká nějaké příjemné či méně příjemné překvapení, i když jsme se Seven takových akcí prošly už řadu.

Helena Synková