Záchranářský workshop v Schönebenu v Rakousku uspořádalo EALC ve dnech 11.-14.7.2013. Byla to již třetí specializovaná akce, kde si majitelé leopardů (Louisiana Catahoula, LC) mohli ověřit dovednosti a schopnosti svých psů a také se něco naučit. Tentokrát to bylo ve znamení záchranářských disciplín jako je volné vyhledávání v lese, v sutinách a mantrailing. Tréninková oblast IRO se nachází asi 1 km od české hranice od přechodu Zvonková, takže jsme se s Hanou rozhodly pro dojíždění, protože to bylo 78 km od Českých Budějovic, z toho bohužel část trasy objíždí Lipno, vzdušnou čarou by to bylo ještě mnohem kratší. Jedním z důvodů byl také Buzz, kterého tyto aktivity příliš nezajímají, a tak jsem ho mohla nechat doma a věnovat se více Seven. Ušetřilo nám to ostatně i jiné starosti, protože další dva účastníci byli Barney a Beryl (oba LC).

Mým primárním cílem byl mantrailing se Seven (acd), Hana si chtěla vyzkoušet také sutiny. Nakonec se nám podařilo všechno, co jsme chtěly.

Účastníci byli rozděleni do pracovních skupin podle svých zájmů. Podařilo se tu však skloubit vše, takže mantrailing v lese si vyzkoušeli i ti, kteří dělají normálně volné vyhledávání, a mantraileři měli ukryté osoby v sutinách.

Barney i Beryl si vyzkoušeli obojí a vyhledávání v sutinách byla pro oba premiéra, protože tohle jsme s nimi ještě nikdy nezkoušely. Oba pochopili velmi rychle, co se od nich žádá, a myslím, že to bylo pro všechny přihlížející velké překvapení. Beryl již nějakou dobu prokazuje svůj dobrý nos při mantrailingu, takže pro ni nebyl žádný problém figuranta v kamení objevit. Nicméně se snažila najít pro sebe tu nejkratší a nejschůdnější cestu k němu. Barney byl mnohem přímočařejší a kamení ho rozhodně neodradilo, takže byl ve finále mnohem rychlejší.

Já jsem pro Seven zvolila jinou variantu, stejně jako někteří další mantraileři, a tak jsme našly hledanou osobu v hromadě kamení v rámci regulérního mantrailingu. Seven si skákání po velkých kamenech opravdu užívá, takže ji v tom nepřekážela ani stopovačka, ani postroj – já na tom byla v závěsu již trochu hůř. I když figurant pro nás nebyl skryt v žádném ze sofistikovaných úkrytů, jak to měli v předchozích dnech ostatní, zkušenější mantraileři, Seven musela najít svoji „osobu“ v terénu, kde jsme se všichni včetně figuranta již nějakou dobu pohybovali, takže to byla i rozlišovačka „staré“ a „nové“ stopy, která nám dříve dělala trochu problém. Tentokrát to však zvládla dobře, poskákala si po kamenech a dočkala se i svého milovaného jablka.

Ačkoliv celá akce trvala od čtvrtka do neděle, my jsme se bohužel mohly zúčastnit jen v pátek a v sobotu. Rozhodně to byl dobře využitý čas, který jsme strávily převážně ve skupině mantrailerů. Ta čítala 7 psů, z toho 4 byli LC, 1 labradorka, 1 kříženka a Seven (acd). Trénink vedla především Stephanie (SAR Mnichov), ale jako trenéři tu fungovali i Joern a Kyra (SAR Kolín n. Rýnem). To pro nás představovalo ideální tréninkové podmínky, protože všechny stopy byly v doprovodu a pod dozorem trenéra a psovod sám nikdy nevěděl kudy vedou. To se nám bohužel doma nestává moc často.

Dopoledne jsme pracovali v lese, odpoledne jsme se přesunuli do malého městečka poblíž. Všechny stopy, které jsme dělali, byly čerstvé, takže ani rozpálené ulice neměly na výkon psů velký vliv. Pro Beryl si Stephanie připravila trochu delší a složitější stopu než pro Seven, a tak jsme se všichni prošli k pobavení místních přihlížejících přes celé centrum. Po úspěšném závěru se Beryl stačila ještě osvěžit v místní moderní kašně, kde ji asi nejvíc zaujal vodotrysk. Pro Barneyho, který ve městě nikdy nepracoval, si naši trenéři připravili kratší, motivační stopu. Tu zvládl s chutí. Mladý pes Ayman, další LC, mne našel ve vestibulu místní banky, kde jsem na něj čekala se zaslouženou odměnou. Alma, fenka LC, našla Kyru na parkovišti pod náměstím a roztomilá kříženka našla Joerna ukrytého v parku na stromě. Její výkon a práce byla vynikající, šla naprosto přímočaře (i přes složitou křižovatku za provozu), bez váhání a prokázala, že má velké zkušenosti a je dobře připravená na závěrečnou zkoušku, která ji čeká na podzim.

Druhý den jsme pokračovali s mantrailingem v lese, ale v jiné lokalitě. Seven zvládla mimořádně dobře rozlišovačku dvou osob, z nichž jedna byla Hana. Očekávala jsem, že ji dá přednost, ale ona naštěstí už dobře pochopila, o co v mantrailingu jde, a v této chvíli upřednostnila k mé radosti práci před spřátelenou osobou. S Hanou se šla pomuchlat až potom. Vystřídali jsme se všichni, pro některé psy to znamenalo i odlišit „starou“ a „novou“ stopu a vybrat tu správnou. To se všem bez problémů podařilo a všichni majitelé mohli být spokojeni s výkony svých psů.

Počasí nám přálo, nebylo moc teplo a foukal i trochu větřík, což pomáhalo částečně odhánět poměrně hojné komáry. Podle reakcí ostatních účastníků během společných obědů v trávě soudím, že si všichni přišli na své, udělali hodně práce a navzájem se obohatili o zkušenosti s tréninkem záchranářských disciplín. Většina účastníků byli totiž lidé, kteří trénují a pracují v různých záchranářských brigádách po celém Německu a nebyli to, až na pár výjimek, žádní začátečníci. Co se týče plemen, převažovali LC, ale byla tu i jiná plemena a kříženci.

Pro nás to byla velká příležitost vidět a absolvovat trénink pod vedením profesionálů. To je zejména v případě mantrailingu opravdu vzácné, protože u nás není moc mantrailerů, kteří jsou schopni naučit něco ostatní. Dobré vedení, rady během prováděné stopy a okamžité vyhodnocení jsou pro každého začátečníka neocenitelným přínosem, zejména když pocházejí od zkušeného mantrailera. Člověk sám nedokáže své vlastní chyby vidět nezaujatě a mnohdy je i pozdě něco měnit, když takové postřehy dostanete později z analýzy video záznamu, který vám někdo pomůže vyhodnotit. Tato akce nám přinesla další náměty k zamyšlení a také motivaci k další práci. Tak jako u ostatních týmových disciplín, většinu chyb v mantrailingu dělá psovod, který svým špatným vedením může znehodnotit výkon i toho nejnadanějšího psa.

Já osobně jsem měla největší radost z toho, že se Seven opravdu zlepšila, což konstatovaly shodně Anke i Stephanie, které viděly před časem naše první kroky. Myslím, že mi nejvíce pomohlo (kromě dobrých rad) i lepší vybavení, zejména dobrá stopovačka, která se nezachytává v porostu a dobře se s ní manipuluje. Je mi hodně líto, že jsme s tím začaly se Seven tak pozdě, ale v této chvíli se její věk negativně neprojevuje.

Napsala RNDr. Helena Synková