Pasení a mantrailing v Mitrově
Ačkoliv jsme se vždy vyhýbali z různých důvodů pořádání akcí v létě, tentokrát jsme tuto zásadu porušili a naše malé setkání se uskutečnilo ve dnech 15. - 17. 8. 2013 v Mitrově a Podmitrově.
Cílem bylo především vylepšit ovladatelnost psů v přítomnosti koní a dobytka a ozřejmit našim dalším leopardům - začátečníkům, co je jejich úkol. To většina z nich pochopila s pomocí psa Elma dost rychle, nicméně ten první úkol byl pro mnohé pány mnohem náročnější. Stejně jako při poslední akci, i tentokrát se ukázalo, že spolupráce s pánem moc nefunguje a je na tom třeba pracovat.
Každý, kdo si to už někdy zkusil, nepochybně zjistil, že pro každého psa, kterého to jen trochu zajímá, jsou dobytek či koně motivace, která se jen těžko simuluje bez jejich přítomnosti. A tak bylo naším prvním úkolem přesvědčit naše psy, kteří se mezi koňmi běžně nepohybují, že to jsou naši pomocníci a ne objekty k honění. A že tento instinkt mohou uplatnit výhradně na jalovicích.
Stejně jako dříve, první výkony nebyly úplně přesvědčivé, ale opakovaný trénink umožnil většině přítomných jejich práci vylepšit. Staří mazáci, jako je Seven, si to opravdu užili a já byla sama překvapená, jak se umí (konečně) ovládat. A tak vybíhala jen na můj povel, aby pomohla Elmovi udržet stádo pohromadě.
Ani tentokrát jsme ovšem nemohly s Hanou nevyužít toho, že tu byli cizí lidé, kteří nám byli ochotni posloužit v roli kladečů stopy pro mantrailing. První úkol nebyl příliš náročný, alespoň pro kladeče, protože ten jen popojel na koni a někde na nás počkal. Pochybnosti, které jsem měla, se bohužel splnily. Seven byla schopná sledovat trail od jezdce, našla ho, ale nechtěla se ke koni přiblížit příliš blízko. Druhý den nezbylo než toto přiblížení natrénovat předem a pak už to šlo hladce. Beryl s koněm problém neměla, ani nevím, zda si ho vůbec všimla.
Druhý trail byl mnohem delší, ca 1500 m. Zahrnoval přechod jednoho dřevěného mostu a na konci ještě kovové lávky, vedl po lesní cestě podél říčky a končil ve vesnici, kde přístup k hledaným osobám ztěžovaly volně pobíhající slepice.
Na konci bylo třeba ještě vybrat tu správnou osobu ze dvou přítomných. Stopa byla nejméně 30 min stará a foukal dost vítr, který se točil zejména v okolí vesnice. Seven neměla v podstatě žádný problém, zašla do vesnice dál, než se mi zdálo nutné, ale pak se ukázalo, že se kladeči při hledání konečného místa přemístili z toho původního, které jsme tak vlastně také označily. Rozlišení na konci bylo bez zaváhání, i když si ca 1,5 m vzdáleného druhého došla ještě ověřit. Byla jsem spokojená zejména s tím, že ji ani slepice neodvedly od jejího úkolu.
Omlouvám se za kvalitu fotek, ale jsou vytažené z video záznamu celého trailu.
.
